Dopis má co říct i v 21. století. Jako e-mail, ale i na papíře

Spíš než zajímavý obsah, na který byste se mohli těšit, evokuje dnes slovo „dopis“ bílou obálku se zbytečným reklamním nebo v horším případě nepříjemným úředním oznámením.

A to není fér! Dopis rozhodně nepatří do starého železa jen proto, že jsme si jeho existenci spojili s papírem.

Nechme teď stranou komerční texty, které pro odesilatele není problém překlopit do elektronické podoby, a mluvme o osobním dopisu. Papír je jen nosič, tudíž osobní dopis jako delší souvislé sdělení klidně může mít podobu e-mailu. Je to způsob komunikace, který odumře teprve v momentě, kdy si už nebudeme mít co sdělit. Troufám si říct, že to se nestane nikdy.

V čem je jeho síla?

Dopis v osobních vztazích je ideální, když:

• potřebujete druhému něco důležitého sdělit, ale (zatím) se neodvažujete udělat to tváří v tvář;

• chcete to říct jasně a výstižně – psaní dovoluje uspořádat si myšlenky a najít vhodné formulace;

• nechcete, aby vás druhý přerušoval;

• jde o citlivé nebo výbušné téma.

Zpomalte a buďte asociální, aspoň občas

Když na ulici nebo v tramvaji rychle vyťukáváte zprávu do mobilu, jste nesoustředění, stěží držíte myšlenky na uzdě. Obtížně hledáte podstatu toho, co chcete sdělit, opakujete se, v roztržitosti napíšete nechtěné. Zbytek zkázy dokoná režim automatických oprav, který si plete omluvu s pomluvou, víno s vinou a na roh klidně nasadí paroh. Proto esemesky, zprávy v chatu, posty na sociálních sítí fungují jako sprinteři a jsou ideální pro doručení rychlých vzkazů.

Ale rozchod po pěti letech vztahu oznámený jednou větou v esemesce? Úmrtí v rodině jako zpráva v chatu? Pro vytrvalostní běh se hodí dopis líp. Jasně, napsat ho si žádá čas, energii a taky soustředění, abyste co nejpřesněji zachytili svoje myšlenky a pocity a převedli je do slov. Ale o tom to je. Trend zpomalení (slow), který ovládl jídlo, módu i sex, vznikl v reakci na zrychlení světa. Zdůrazňuje kvalitu a vybízí k hlubšímu prožitku.

Jak je to s tím papírem?

Mohla bych vás otravovat vzpomínkou, jak jsem jako teenegerka vyhlížela pošťáka a pak pádila ke schránce, abych zjistila, jestli se konečně ozval pan Božský. Přejížděla jsem prstem po obálce a pak po papíře a myslela na to, že se stejného místa dotýkaly i prsty toho kluka. Někdy se mi zdálo, že z vnitřku obálky cítím jeho vůni. Byl to 3D zážitek!… Nechci ale spojovat papír s nostalgií po „starých časech“. Podstatný je slow přístup, kdy si všechno víc užijete.

Můj tip:

Udělejte si ze psaní rituál: vyberte hezký dopisní papír – třeba papírnictví Papelote nabízí dopisní papíry, které zároveň fungují i jako obálky. Vezměte do ruky oblíbenou tužku a vnímejte, jak hrot pera drhne o papír a zanechává za sebou čitelnou stopu v podobě slov a vět. Papír obřadně vložte do obálky, kupte známku a cestu ke schránce pojměte jako malou meditaci. Co tomu asi adresát řekne?

Jisté je, že e-mail ani elektronické přání si pod polštář nedáte a na psacím stole nevystavíte. Dopis na papíře je naopak výjimečný artefakt a může se z něj stát cenný osobní dárek pro někoho blízkého, spojený třeba s přáním k narozeninám nebo jinému výročí.

Nemám komu napsat

Jestli je vám takové myšlení cizí, vůbec nevadí. Buďte praktičtí, neřešte formu (datlujte na počítači) a zaměřte se raději na obsah. Upřímný a s citem napsaný e-mail udělá radost, nebo aspoň vyjasní, co je třeba.

A víte, že dopis můžete napsat doslova komukoliv? Tedy i lidem, se kterými už nejste v kontaktu nebo kteří už nežijí? Nikdy není pozdě říct, co se vám dere na jazyk. I kdybyste tím měli udělat pořádek jen ve vlastní hlavě. Klávesnici nešetřete, unese to.