Koukněte, co všechno pro vás můžu napsat

Podívejte se na ukázky osobních dopisů s gratulací:

• Narozeninové přání pro rodiče

Můžete jim říct obligátní „všechno nejlepší“ a přidat k dárku předtištěné papírové blahopřání. Ale dá se to udělat i jinak: psaným přáním, v němž dáte najevo, jak moc je máte rádi (zvlášť vhodné pro ostýchavé povahy a pro ty, kteří nejsou z domova zvyklí mluvit o svých citech). A jestli je snad váš vztah tak trochu pošramocený, je to báječná příležitost pro omluvu či odpuštění.

Milý táto,

nedávno jsem byl pracovně v … a procházel jsem čtvrtí, kterou jsi mě kdysi vodíval do školy. Je to neuvěřitelné, ale všechno tam zůstalo stejné. V ulicích domy s oprýskanou omítkou, kamenná dlažba, před školou zábradlí, které snad pamatuje Komenského. Jenom na rohu, kde bývala masna – pamatuješ, jak jsi mi tam ráno kupoval svačinu, když jsme ji zapomněli doma? – je teď místo ní vietnamská večerka.

Jak jsem tak šel, skoro jsem cítil na zádech těžkou aktovku (na rozdíl od ostatních rodičů jsi mi s ní nikdy nepomohl, a i když mě to štvalo, později jsem si uvědomil, žes mě naučil balit si s sebou na cestu jen to potřebné) a tvou ruku, která svírala tu moji. Dnes jsme stejně vysocí, ale tehdy mi připadalo, jako kdyby vedle mě, hubeného trpaslíka, rozhodným a pevným krokem kráčel neporazitelný obr.

Vzpomínáš, jak jsi mi vyprávěl příběhy, aby nám cesta líp utíkala? Byly veselé, když jsi měl dobrou náladu. A strašidelné a krvavé, když jsi měl horší den (mámu by kleplo, kdyby některý slyšela). Ty pohádky byly krátké, ale poslouchal jsem je strašně rád. Všichni ti tvoji draci, klauni, zombíci, skřítkové a bezhlaví rytíři se mi pak zjevovali ve snech… Dnes si uvědomuju, že to byly nejhezčí chvíle, jaké jsem s tebou zažil. Jasně, jezdili jsme celá rodina na dovolené a tak. Ale chápeš, cesta do školy byl jen náš čas, čas táty a syna.

Pak jsem vyrostl a chodil jsem do školy sám, ty ses stejně mezitím od nás odstěhoval. Vím, že jsem se tehdy k tobě nechoval dvakrát vlídně a nechtěl jsem tě až do střední školy vídat. Byl jsem naštvaný, myslel jsem si, že všemu rozumím. Byl jsem sebestředné děcko, za což se ti omlouvám. Dnes už vím, že ani ty jsi to v životě neměl lehké. Tím raději jsem byl, že jsme si mohli později všechno vyříkat a znovu jsme se sblížili.  

Tati, děkuji ti za všechno, co jsi mi v životě a do života dal. Přeju ti, ať svůj narozeninový den prožiješ v plném zdraví a radosti. A ať je stejně pěkná i ta nekonečná řada dnů, které tě ještě čekají.

Jo, a těším se, až si rozbalíš dárek ode mě. To budeš koukatJ.

Mám tě moc rád.
Tvůj syn K.

• Přání k výročí svatby

Děti pomalu odrůstají a vy zjišťujete, že komunikace s partnerem se omezuje na ryze praktické domluvy. A to je velká škoda. Výročí vašeho sňatku se blíží, co ho pojmout jako příležitost připomenout si, co jste prožili a proč spolu stále jste?  

Můj milý Zdeňku,

i když od té doby uběhla spousta let, zdá se mi to jako včera. Myslím náš maturitní ples. Máma tě donutila pořídit si nový oblek a ty jsi celý večer brblal, že tě tady škrtí a tamhle táhne. Moc jsem neposlouchala, protože jsem od tebe nemohla odtrhnout oči. Děsně ti to seklo! Chodili jsme spolu sotva dva měsíce a já byla do tebe blázen. Nezapomenu, jak jsme to na tom plese rozjeli, až se mi při rokenrolu ulomil podpatek. Ale sotva jsme se divoce roztančeným rojem prodrali zpátky ke stolu, začali hrát naši písničku. Se slovy „tohle si nemůžeme nechat ujít“ jsi mi rychle pomohl vyzout i druhou botu a vypluli jsme na parket. Bylo mi jedno, že tančím bosá, hlavní bylo, že jsi mě pevně držel v náruči.

Všechny holky mi tě záviděly, už proto, že jsi byl mezi spolužáky jediný, kdo uměl tančit a nešlapal jim na nohy. Taky viděly urostlého blonďáka s vrozeným galantním chováním k ženám. Já ale věděla, že máš ještě spoustu jiných kvalit. Proto jsem ti taky o dva roky později řekla „ano“. A nikdy jsem toho nelitovala.

Vždycky jsem tě obdivovala za tvou vůli, vytrvalost a cílevědomost. Měl jsi náročné zaměstnání, a i při něm jsi zvládl vystudovat vysokou školu, abys mohl dělat vysněnou práci. Nejsi ten typ, co by chodil do práce ze setrvačnosti, vždycky jsi potřeboval nějakou výzvu. A pak další a další. Často jsi býval ve fabrice od rána do večera a mě zlobilo, že péči o děti i domácnost necháváš na mě . To bylo to jediné, kvůli čemu jsme se občas hádali a pak z toho byli smutní. Dnes už chápu, že pokud jsi měl něco pracovně dokázat, jinak to nešlo (já ostatně po kariéře netoužila). Snad tušíš, jak moc jsem hrdá na to, co jsi pracovně dokázal.

Dobře si uvědomuju, že když jsi nebyl v práci, byl jsi s rodinou. Kolegové tě lákali na fotbálek, ale tys s námi raději vyrazil na výlet. Děti tě zbožňovaly (a pořád zbožňují), byl jsi pro každou srandu. A ještě navíc jsi věděl, jak se jmenuje kdejaký živočich a rostlina. Byla jsem šťastná, že jsme všichni spolu.

Jen jsme trochu zapomněli, jaké je to trávit čas ve dvou. Snažili jsme se, ale se dvěma dětmi se těžko hledal čas. Občas jsme si šli zatancovat, a musím se smát, když si vybavím naše návštěvy divadel. Nemáš divadlo rád, ale kvůli mně ses občas obětoval. Nechtěla jsem to po tobě, ale vždycky ses usmál, řekl, že „někdo to víno v bufetu vypít musí“, a pak jsi v hledišti vedle mě spokojeně pochrupoval. Nakonec jsme byli oba spokojení.

Pozoruju, jak se manželské páry okolo postupně rozvádí, a jsem nevýslovně šťastná, že nás se to netýká. Zdeňku, chci ti poděkovat za všechna ta společná léta, kdy jsi vždy stál při mně, pomáhal mi a trpělivě snášel moje vrtochy. Děkuji ti za lásku, kterou jsi mi dal a pořád dáváš. Za dvě děti, bez kterých by můj život nebyl úplný. Miluju tě a nemůžu se dočkat, až si zas vyzuju lodičky a bosá si s tebou zatancuju. Na naši písničku, nebo klidně jen tak.

S láskou, tvoje B.

• Dopis partnerovi

Partnerství je vysoká škola komunikace. Sotva jste se seznámili a už abyste ladili svoje představy o fungování vztahu. Může být těžké vyslovit některou svou potřebu, aby si ten druhý nemyslel, že je to něco proti němu… a že ho nechcete, i když ho chcete… Bojíte se, že byste se do toho při vysvětlování zamotali? Napište mu to.

Dopis je zároveň ukázkou, jak může naše spolupráce pokračovat, až už budu o vás něco vědět.

Milý Josefe,

potřebuju Ti něco důležitého říct, ale těžko se mi o tom mluví, a proto jsem se rozhodla napsat Ti dopis.

Začnu asi takhle. Jak víš, dlouho jsem žila bez muže. S otcem svých dcer jsem se rozvedla, ještě když byly holky malé. Měla jsem pak sice přítele, ale nebydleli jsme spolu. Potom D. a P. vyrostly, osamostatnily se a dnes už za mnou jezdí jen na návštěvu… Chci tím říct, že jsem zvyklá na život o samotě. Jsem ráda sama, mám svůj denní režim, svoje zvyky a pravidelné rituály, které (ráda) dodržuju, ale taky jsem zvyklá dělat si, co chci, jak a kdy chci. Samozřejmě se občas cítím osamělá – teď nemyslím posezení u vína s kamarádkou – chybí mi společnost blízkého člověka, partnera. Tedy chyběla, než jsem potkala Tebe.

Když jsme se viděli poprvé – měla to být čistě pracovní schůzka – nenapadlo mě, že se sblížíme i osobně. Ale stalo se a najednou jsi byl všude. Prakticky jsi mi obrátil život naruby. Jezdíme na výlety, chodíme na procházky, užíváme si romantické večery. Trávíme spolu volný čas, ale taky mi hodně pomáháš s údržbou domu. Vytáhl jsi mě z mé ulity a já teď zažívám tolik krásného!

Vůbec nejcennější ale pro mě je, že s tebou můžu sdílet všechno, co prožívám – s vědomím, že mě ne(od)soudíš. A věřím, že ta důvěra je oboustranná, čímž ti děkuji za vzácnou příležitost nahlédnout do mužského myšlení a cítění. Málokterý chlap se dokáže takhle otevřít. Měl bys vědět, že Tě mám opravdu ráda a vážím si Tě.

Jak asi tušíš, teď přijde to ALE… Víš, je to pro mě opravdu velká změna. A i když je mi Tvoje společnost příjemná, přiznám se, že vždycky po určité době, co jsme spolu, postrádám svou samotu. Cítím se přesycená a rozhozená a potřebuju se na den, dva vzdálit, abych se znovu dala do kupy… Jinými slovy, neumím se dlouho soustředit na jiného člověka a zároveň si uvědomovat sebe, tj. co já vnímám, potřebuju a chci. Vzpomínáš si, jednou jsme o tom mluvili, ale jen obecně. Netroufla jsem si přiznat, že se to týká i chvil s Tebou.

Chci, abys pochopil, že když si přeju, abys odjel, neznamená to, že se od Tebe odvracím. Je to jen o mně a o mé potřebě se usebrat. Věřím, že časem to zvládnu „za pochodu“, jen potřebuju, abys mi dal čas a důvěru.

S láskou, A.